Bhūmi-khaṇḍa · Chapter 25
Sourceसूत उवाच- इयं हि का गायति चारुलोचना विलासभावैः परिविश्वमेव । अतीव बाला शुशुभे मनोहरा संपूर्णभावैः परिमोहयेज्जनम् १। दृष्ट्वा स रंभां कमलायताक्षीं पीनस्तनीं चर्चितकुंकुमांगीम् । पद्माननां कामगृहं ममैषा नो वा रतिश्चारुमनोहरेयम् २। संपूर्णभावां परिरूपयुक्तां कामांगशीलामतिशीलभावाम् । यास्याम्यहं वश्यमिहैव अस्या मनोभवेनाद्य इहैव प्रेषितः ३। इतीव दैत्यः सुविचिंतयान्वितः कामेन मुग्धो बहुकालनोदितः । समातुरस्तत्र जगाम सत्वरमुवाच तां दीनमनाः सुलोचनाम् ४। कस्यासि वा सुंदरि केन प्रेषिता किं नाम ते पुण्यतमं वदस्व मे । तवैव रूपेण महातितेजसा मुग्धोस्मि बाले मम वश्यतां व्रज ५। एवमुक्ता विशालाक्षी वृत्रं कामाकुलं प्रति । अहं रंभा महाभाग क्रीडार्थं वनमुत्तमम् ६। सखीसार्धं समायाता नंदनं वनमुत्तमम् । त्वं तु को वा किमर्थं हि मम पार्श्वं समागतः ७। वृत्र उवाच- श्रूयतामभिधास्यामि योहं बाले समागतः । हुताशनात्समुत्पन्नः कश्यपस्य सुतः शुभे ८। सखाहं देवदेवस्य इंद्र स्यापि वरानने । ऐंद्रं पदं वरारोहे अर्धं मे भुक्तिमागतम् ९। अहं वृत्रः कथं देवि मामेवं न तु विंदसि । त्रैलोक्यं वशमायातं यस्यैव वरवर्णिनि १०। अहं शरणमायातः कामाद्रक्ष वरानने । भजस्व मां विशालाक्षि कामेनाकुलितं प्रिये ११। रंभोवाच- वशगा हं तवैवाद्य भविष्यामि न संशयः । यं यं वदाम्यहं वीर तं तं कार्यं त्वयैव हि १२। एवमस्तु महाभागे तं तं सर्वं करोम्यहम् । एवं संबंधकं कृत्वा तया सह महाबलः १३। तस्मिन्वने महापुण्ये रेमे दानवसत्तमः । तस्या गीतेन नृत्येन हास्येन ललितेन च १४। अतिमुग्धो महादैत्यः स तस्याः सुरतेन च । तमुवाच महाभागं वृत्रं दानवसत्तमम् १५। सुरापानं कुरुष्वेह पिबस्व मधुमाधवीम् । तामुवाच विशालाक्षीं रंभां शशिनिभाननाम् १६। पुत्रोहं ब्राह्मणस्यापि वेदवेदांगपारगः । सुरापानं कथं भद्रे करिष्यमि विनिंदितम् १७। तया तु रंभया देव्या प्रीत्या दत्ता सुरा हठात् । तस्या दाक्षिण्यभावेन सुरापानं कृतं तदा १८। अतीवमुग्धं सुरया ज्ञानभ्रष्टो यदाभवत् । तदंतरे सुरेंद्रेण वज्रेण निहतस्तदा १९। ब्रह्महत्यादिकैः पापैः स लिप्तो वृत्रहा ततः । ब्राह्मणास्तु ततः प्रोचुरिंद्र पापं कृतं त्वया २०। अस्माद्वाक्यात्तु विश्वस्तो वृत्रो नाम महाबलः । हतो विश्वासभावेन एवं पापं त्वया कृतम् २१। इंद्र उवाच- येन केनाप्युपायेन हंतव्योरिः सदैव हि । देवब्राह्मणहंतारं यज्ञानां धर्मकंटकम् २२। निहतं दानवं दुष्टं त्रैलोक्यस्यापि नायकम् । तदर्थं कुपिता यूयमेतन्न्यायस्य लक्षणम् २३। विचारमेवं कर्त्तव्यं भवद्भिर्द्विजसत्तमाः । पश्चात्कोपं प्रकर्त्तव्यमन्यायं मम चिंत्यताम् २४। एवं संबोधिता विप्रा इंद्रेणापि महात्मना । ब्रह्मादिभिः सुरैः सर्वैर्बोधितास्ते च सत्तमाः २५। जग्मुः स्वस्थानमेवं हि निहते धर्मकंटके २६। इति श्रीपद्मपुराणे भूमिखंडे वृत्रासुरवधोनाम पंचविंशोऽध्यायः २५।
sūta uvāca- iyaṃ hi kā gāyati cārulocanā vilāsabhāvaiḥ pariviśvameva | atīva bālā śuśubhe manoharā saṃpūrṇabhāvaiḥ parimohayejjanam 1| dṛṣṭvā sa raṃbhāṃ kamalāyatākṣīṃ pīnastanīṃ carcitakuṃkumāṃgīm | padmānanāṃ kāmagṛhaṃ mamaiṣā no vā ratiścārumanohareyam 2| saṃpūrṇabhāvāṃ parirūpayuktāṃ kāmāṃgaśīlāmatiśīlabhāvām | yāsyāmyahaṃ vaśyamihaiva asyā manobhavenādya ihaiva preṣitaḥ 3| itīva daityaḥ suviciṃtayānvitaḥ kāmena mugdho bahukālanoditaḥ | samāturastatra jagāma satvaramuvāca tāṃ dīnamanāḥ sulocanām 4| kasyāsi vā suṃdari kena preṣitā kiṃ nāma te puṇyatamaṃ vadasva me | tavaiva rūpeṇa mahātitejasā mugdhosmi bāle mama vaśyatāṃ vraja 5| evamuktā viśālākṣī vṛtraṃ kāmākulaṃ prati | ahaṃ raṃbhā mahābhāga krīḍārthaṃ vanamuttamam 6| sakhīsārdhaṃ samāyātā naṃdanaṃ vanamuttamam | tvaṃ tu ko vā kimarthaṃ hi mama pārśvaṃ samāgataḥ 7| vṛtra uvāca- śrūyatāmabhidhāsyāmi yohaṃ bāle samāgataḥ | hutāśanātsamutpannaḥ kaśyapasya sutaḥ śubhe 8| sakhāhaṃ devadevasya iṃdra syāpi varānane | aiṃdraṃ padaṃ varārohe ardhaṃ me bhuktimāgatam 9| ahaṃ vṛtraḥ kathaṃ devi māmevaṃ na tu viṃdasi | trailokyaṃ vaśamāyātaṃ yasyaiva varavarṇini 10| ahaṃ śaraṇamāyātaḥ kāmādrakṣa varānane | bhajasva māṃ viśālākṣi kāmenākulitaṃ priye 11| raṃbhovāca- vaśagā haṃ tavaivādya bhaviṣyāmi na saṃśayaḥ | yaṃ yaṃ vadāmyahaṃ vīra taṃ taṃ kāryaṃ tvayaiva hi 12| evamastu mahābhāge taṃ taṃ sarvaṃ karomyaham | evaṃ saṃbaṃdhakaṃ kṛtvā tayā saha mahābalaḥ 13| tasminvane mahāpuṇye reme dānavasattamaḥ | tasyā gītena nṛtyena hāsyena lalitena ca 14| atimugdho mahādaityaḥ sa tasyāḥ suratena ca | tamuvāca mahābhāgaṃ vṛtraṃ dānavasattamam 15| surāpānaṃ kuruṣveha pibasva madhumādhavīm | tāmuvāca viśālākṣīṃ raṃbhāṃ śaśinibhānanām 16| putrohaṃ brāhmaṇasyāpi vedavedāṃgapāragaḥ | surāpānaṃ kathaṃ bhadre kariṣyami viniṃditam 17| tayā tu raṃbhayā devyā prītyā dattā surā haṭhāt | tasyā dākṣiṇyabhāvena surāpānaṃ kṛtaṃ tadā 18| atīvamugdhaṃ surayā jñānabhraṣṭo yadābhavat | tadaṃtare sureṃdreṇa vajreṇa nihatastadā 19| brahmahatyādikaiḥ pāpaiḥ sa lipto vṛtrahā tataḥ | brāhmaṇāstu tataḥ procuriṃdra pāpaṃ kṛtaṃ tvayā 20| asmādvākyāttu viśvasto vṛtro nāma mahābalaḥ | hato viśvāsabhāvena evaṃ pāpaṃ tvayā kṛtam 21| iṃdra uvāca- yena kenāpyupāyena haṃtavyoriḥ sadaiva hi | devabrāhmaṇahaṃtāraṃ yajñānāṃ dharmakaṃṭakam 22| nihataṃ dānavaṃ duṣṭaṃ trailokyasyāpi nāyakam | tadarthaṃ kupitā yūyametannyāyasya lakṣaṇam 23| vicāramevaṃ karttavyaṃ bhavadbhirdvijasattamāḥ | paścātkopaṃ prakarttavyamanyāyaṃ mama ciṃtyatām 24| evaṃ saṃbodhitā viprā iṃdreṇāpi mahātmanā | brahmādibhiḥ suraiḥ sarvairbodhitāste ca sattamāḥ 25| jagmuḥ svasthānamevaṃ hi nihate dharmakaṃṭake 26| iti śrīpadmapurāṇe bhūmikhaṃḍe vṛtrāsuravadhonāma paṃcaviṃśo'dhyāyaḥ 25|
English translation
Sūta said :
I. ( Vṛtra thought:) ‘Who is this woman with charming eyes, singing in graceful modes? This attractive woman shines all round. She would delude people with full emotions.’
2-3. Seeing that Rambha , of large eyes like lotuses, of plump breasts, with her body smeared with sandal, with her face resembling a lotus, (he thought) ‘Is she the abode of my sexual desire or is she charming and attractive Rati ? Sent here only by Cupid, I shall certainly approach her, who is full of emotion, endowed with good form, disposed to sex, and of an extremely good disposition.’
4. Thus the demon, very much distressed, full of great anxiety, deluded by sexual desire, prompted (like this) for a long time, went there quickly, and with his mind afflicted said to her, whose eyes were charming:
5. “O beautiful lady, whom do you belong to? By whom are you sent (here)? Tell me what your most auspicious name is. By your extremely lustrous beauty I am infatuated. O you young lady, come under my influence.”
6-7. Thus addressed (by Vṛtra), the large-eyed one (said to him:) “O noble one, I am Rambhā ; I have come to this excellent forest, Nandana , with my friends, to sport. But who are you? Why have you come to me?”.
Vṛtra said :
8-10. Listen, I shall tell you who I am that have come here, O young lady. O you auspicious one, I am Kaśyapa ’s son, born from fire. O you of a beautiful face, I am also the friend of Indra , the lord ofgods. I am enjoying half the portion (i.e. the kingdom) of Indra. I am Vṛtra, O you respectable lady; how do you not recognise me, under whose control have come all the three worlds, O you of an excellent complexion?
11. O you beautiful lady, I have sought your shelter. Protect me from the (disturbance caused by) sexual desire. O you of large eyes, resort to me, who am, O dear one, distressed by sexual desire.
Rambhā said :
12. There is no doubt that today I shall submit myself to you; O hero, you should do whatever I tell you to do.
( He said :)
13a. “O you noble one, let it be so; I shall do all that (you will tell me to do).”
l3b-14a. Having thus established a relation with her, the very powerful best demon enjoyed in that very meritorious forest.
14b-15. The great demon was very much stupefied by her singing, dancing, charming smile and sexual intercourse (with her). She said to that noble and best demon:
16a. “(Please) drink wine; (please) drink madhu - mādhavī (a kind of intoxicating drink).”
16b. He said to that Rambhā of large eyes and of a moonlike face:
17. “O good lady, I am a brāhmaṇa ’s son, who has mastered the Vedas and the Vedāṅgas . How shall I drink wine (an act) that is condemned?”
18-20. But that respectable lady Rambhā lovingly gave wine to him against his will. Due to civility for her he drank wine at that time. When he was extremely stupefied by the wine, and lost his senses, just then Indra struck him with his thunderbolt. Then that killer of Vṛtra (i.e. Indra) was tainted with such sins as killing a brāhmaṇa. Then the brāhmaṇas said: “O Indra, you have committed a sin.
21. That very powerful Vṛtra relied on (you) due to our words (i.e. because we told him). You have killed him through (falsifying that) reliance on you.”
Indra said :
22-24. An enemy should always be killed by this or that means. You are angry because the wicked demon, the lord of even the three worlds, the killer of gods and brāhmaṇas, the enemy of sacrifices and righteousness is killed. Is it a sign of justice? O best brāhmaṇas, first think (properly), then you may be angry if you think my injustice (i.e. if you think I have done injustice).
25-26. The brāhmaṇas were thus addressed by Indra. The best ones were also admonished by all gods like Brahmā . When that demon, the enemy of righteousness was killed, they went to their respective abodes.
Complete chapter-aligned witnesses. Sanskrit Wikisource page 37668, revision 333800 (2022-03-17T01:48:12Z). English is N. A. Deshpande’s complete translation, controlled against its chapter page at https://www.wisdomlib.org/hinduism/book/the-padma-purana/d/doc364232.html and the ten-volume archival witness. The witnesses are aligned at chapter level; no unsupported verse-by-verse equivalence is asserted.