Śrī Kṛṣṇa-janma-khaṇḍa · Chapter 68
Sourceअथाष्टषष्टितमोऽध्यायः नारायण उवाच कृत्वा क्रीडां समुत्थाय पुष्पतल्पात्पुरातनः । निद्रितां प्राणसदृशीं बोधयामास तत्क्षणम् ।। १ ।। वस्त्राञ्चलेन संस्कृत्य कृत्वा तन्निर्मलं मुखम् । उवाच मधुरं शान्तं शान्तां च मधुसूदनः ।। २ ।। श्रीकृष्ण उवाच अयि तिष्ठक्षणं राधे रासेश्वरि शुचिस्मिते । व्रज बृन्दावनं वाऽपि व्रजं व्रज व्रजेश्वरि ।। ३ ।। रासाधिष्ठातृतेवि त्वं रासं रासे कुरु क्षणम् । ग्रामे ग्रामे यथा सन्ति सर्वत्र ग्रामदेवताः ।। ४ ।। प्रियारलिनिवहैः सार्धं क्षणं चन्दनकाननम् । क्षणं वा चम्पकवनं घच्छ वा तिष्ठ सुन्दरि ।। ५ ।। क्षणं गृहं च यास्यामि विशिष्टं कार्यमस्ति मे । विदायं देहि मे प्रीत्या क्षणं मां प्राणवल्लभे ।। ६ ।। प्राणाधिष्ठातृदेवी त्वं प्राणाश्च त्वयि सन्ति मे । प्राणी विहाय प्रणांश्च कुत्र स्थातुं क्षमः प्रिये ।। ७ ।। त्वयि मे मानसं शश्वत्तवं मे संसारवासना । त्वत्तो मम प्रिया नास्ति त्वमेव शंकरात्प्रिया ।। ८ ।। प्राणा मे शंकरः सत्यं त्वं च प्राणाधिका सति । इत्युक्त्वा तां समाश्लिष्य भगवान् गन्तुसुद्यतः ।। ९ ।। अक्रूरागमनं ज्ञात्वा सर्वज्ञः सर्वसाधनः । आत्मा पाता च सर्वेषां सर्वोपकारकारकः ।। १० ।। दृष्ट्वा तमेव गच्छन्तमुत्सुकं भिन्नमानसम् । उवाच राधिका देवी हृदयेन विदूयता ।। ११ ।। राधिकोवाच हे नाथ रमणप्रेष्ठ श्रेष्ठश्च प्रेयसां मम । हे कृष्ण हे रमानाथ व्रजेश मा द्रज व्रजम् ।। १२ ।। अधुना त्वां प्राणनाथ पश्यामि भिन्नमानसम् । गते त्वयि मम प्रेम गतं सौभाग्यमेव च ।। १३ ।। क्व यासि मां विनिक्षिप्य गम्भीरे शोकसागरे । विरहव्याकुलां दीनां त्वय्येव शरणागताम् ।। १४ ।। न यास्यामि पुनर्गेहं यास्यामि काननान्तरम् । कृष्ण कृष्णेति कृष्णेति गायं गायं दिवानिशम् ।। १५ ।। न यास्याम्यथवाऽरण्यं यास्यामि कामसागरे । तत्र त्वत्कामनां कृत्वा त्यक्ष्यामि च कलेवरम् ।। १६ ।। यथाऽऽकाशो यथाऽऽत्मा च यथा चन्द्रो था रविः । तथा त्वं यासि मत्पार्श्वे निबद्धो वसनाञ्चले ।। १७ ।। अधुना यासि नैराश्यं कृत्वा मे दीनवत्सल । न युक्तं हि परित्यक्तुं दीनां मां शरणागताम् ।। १८ ।। यत्पादपद्मं धयायन्ते ब्रह्मविष्णुशिवादयः । त्वां मायया गोपवेषं कथं जानामि मत्सरी ।। १९ ।। कृतं यद्देव दुर्नीतमपराधसहस्रकम् । यदुक्तं पतिभावेन चाभिमानेन तत्क्षम ।। २० ।। चूर्णोभूतश्च मद्गर्वो दूरीभूतो मनोरथः । विज्ञातुमात्मसौभाग्यं किमन्यत्कथयामि ते ।। २१ ।। ज्ञात्वा गर्गमुखच्छ्रुत्वा मोहिता तव मायया । त्वां च वक्तुं न शक्नोमि प्रेम्णा वा भक्तिपाशतः ।। २२ ।। यासि चेन्मां परित्यज्य सकलङ्को भविष्यसि । त्वत्पुत्रपौत्रा नश्यन्ति ब्रह्ममोपानलेन च ।। २३ ।। क्षणं युगशतं मन्ये त्वां विना प्राणवल्लभम् । कथं शताब्दं त्वां त्यक्त्वा बिभर्मि जीवनं प्रभी ।। २४ ।। इत्युक्त्वा राधिका मोपात्पपात धरणीतले । मूर्च्छं संप्राप सहसा जहार चेतनां मुने ।। २५ ।। कुष्णस्तां मूर्च्छितां दृष्ट्वा कृपया च कृपानिधिः । चेतनां कारयित्वा च वासयामास वक्षसि ।। २६ ।। बोधयामास विविधं योगैःशोकविखण्डनैः । तथाऽपि शोकं त्यक्तुं च न शशाक शुचिस्मिता ।। २७ ।। सामान्यवस्तुविश्लेषीनृणां शोकाय केवलम्। देहात्मनोश्च विच्छेदः क्व सुखाय प्रकल्पते ।। २८ ।। न ययौ तत्र दिवसे व्रजराजो व्रजं पति । क्रीडासरोवराभ्याशं प्रययौ राधाया सह ।। २९ ।। तत्र गत्वा पुनः क्रीडां चकार च तया सह । विजहौ क्रिहज्वालां रासे रासेश्वरी मुदा ।। ३० ।। राधा सा स्वामिना सार्धं पुष्पचन्दनचर्चिता । पुष्पचन्दनतल्पे च तस्थौ रहसि नारद ।। ३१ ।। इति श्रीब्रह्मo महाo श्रीकृष्णजन्माखo उत्तo नारदनाo राधाशोक- विमोचनं नामाष्टषष्टितमोऽध्यायः ।। ६८ ।।
athāṣṭaṣaṣṭitamo'dhyāyaḥ nārāyaṇa uvāca kṛtvā krīḍāṃ samutthāya puṣpatalpātpurātanaḥ | nidritāṃ prāṇasadṛśīṃ bodhayāmāsa tatkṣaṇam || 1 || vastrāñcalena saṃskṛtya kṛtvā tannirmalaṃ mukham | uvāca madhuraṃ śāntaṃ śāntāṃ ca madhusūdanaḥ || 2 || śrīkṛṣṇa uvāca ayi tiṣṭhakṣaṇaṃ rādhe rāseśvari śucismite | vraja bṛndāvanaṃ vā'pi vrajaṃ vraja vrajeśvari || 3 || rāsādhiṣṭhātṛtevi tvaṃ rāsaṃ rāse kuru kṣaṇam | grāme grāme yathā santi sarvatra grāmadevatāḥ || 4 || priyāralinivahaiḥ sārdhaṃ kṣaṇaṃ candanakānanam | kṣaṇaṃ vā campakavanaṃ ghaccha vā tiṣṭha sundari || 5 || kṣaṇaṃ gṛhaṃ ca yāsyāmi viśiṣṭaṃ kāryamasti me | vidāyaṃ dehi me prītyā kṣaṇaṃ māṃ prāṇavallabhe || 6 || prāṇādhiṣṭhātṛdevī tvaṃ prāṇāśca tvayi santi me | prāṇī vihāya praṇāṃśca kutra sthātuṃ kṣamaḥ priye || 7 || tvayi me mānasaṃ śaśvattavaṃ me saṃsāravāsanā | tvatto mama priyā nāsti tvameva śaṃkarātpriyā || 8 || prāṇā me śaṃkaraḥ satyaṃ tvaṃ ca prāṇādhikā sati | ityuktvā tāṃ samāśliṣya bhagavān gantusudyataḥ || 9 || akrūrāgamanaṃ jñātvā sarvajñaḥ sarvasādhanaḥ | ātmā pātā ca sarveṣāṃ sarvopakārakārakaḥ || 10 || dṛṣṭvā tameva gacchantamutsukaṃ bhinnamānasam | uvāca rādhikā devī hṛdayena vidūyatā || 11 || rādhikovāca he nātha ramaṇapreṣṭha śreṣṭhaśca preyasāṃ mama | he kṛṣṇa he ramānātha vrajeśa mā draja vrajam || 12 || adhunā tvāṃ prāṇanātha paśyāmi bhinnamānasam | gate tvayi mama prema gataṃ saubhāgyameva ca || 13 || kva yāsi māṃ vinikṣipya gambhīre śokasāgare | virahavyākulāṃ dīnāṃ tvayyeva śaraṇāgatām || 14 || na yāsyāmi punargehaṃ yāsyāmi kānanāntaram | kṛṣṇa kṛṣṇeti kṛṣṇeti gāyaṃ gāyaṃ divāniśam || 15 || na yāsyāmyathavā'raṇyaṃ yāsyāmi kāmasāgare | tatra tvatkāmanāṃ kṛtvā tyakṣyāmi ca kalevaram || 16 || yathā''kāśo yathā''tmā ca yathā candro thā raviḥ | tathā tvaṃ yāsi matpārśve nibaddho vasanāñcale || 17 || adhunā yāsi nairāśyaṃ kṛtvā me dīnavatsala | na yuktaṃ hi parityaktuṃ dīnāṃ māṃ śaraṇāgatām || 18 || yatpādapadmaṃ dhayāyante brahmaviṣṇuśivādayaḥ | tvāṃ māyayā gopaveṣaṃ kathaṃ jānāmi matsarī || 19 || kṛtaṃ yaddeva durnītamaparādhasahasrakam | yaduktaṃ patibhāvena cābhimānena tatkṣama || 20 || cūrṇobhūtaśca madgarvo dūrībhūto manorathaḥ | vijñātumātmasaubhāgyaṃ kimanyatkathayāmi te || 21 || jñātvā gargamukhacchrutvā mohitā tava māyayā | tvāṃ ca vaktuṃ na śaknomi premṇā vā bhaktipāśataḥ || 22 || yāsi cenmāṃ parityajya sakalaṅko bhaviṣyasi | tvatputrapautrā naśyanti brahmamopānalena ca || 23 || kṣaṇaṃ yugaśataṃ manye tvāṃ vinā prāṇavallabham | kathaṃ śatābdaṃ tvāṃ tyaktvā bibharmi jīvanaṃ prabhī || 24 || ityuktvā rādhikā mopātpapāta dharaṇītale | mūrcchaṃ saṃprāpa sahasā jahāra cetanāṃ mune || 25 || kuṣṇastāṃ mūrcchitāṃ dṛṣṭvā kṛpayā ca kṛpānidhiḥ | cetanāṃ kārayitvā ca vāsayāmāsa vakṣasi || 26 || bodhayāmāsa vividhaṃ yogaiḥśokavikhaṇḍanaiḥ | tathā'pi śokaṃ tyaktuṃ ca na śaśāka śucismitā || 27 || sāmānyavastuviśleṣīnṛṇāṃ śokāya kevalam| dehātmanośca vicchedaḥ kva sukhāya prakalpate || 28 || na yayau tatra divase vrajarājo vrajaṃ pati | krīḍāsarovarābhyāśaṃ prayayau rādhāyā saha || 29 || tatra gatvā punaḥ krīḍāṃ cakāra ca tayā saha | vijahau krihajvālāṃ rāse rāseśvarī mudā || 30 || rādhā sā svāminā sārdhaṃ puṣpacandanacarcitā | puṣpacandanatalpe ca tasthau rahasi nārada || 31 || iti śrībrahmao mahāo śrīkṛṣṇajanmākhao uttao nāradanāo rādhāśoka- vimocanaṃ nāmāṣṭaṣaṣṭitamo'dhyāyaḥ || 68 ||
English translation
Radha's request to Kr§na Narayana said- After performing the love- sport, the eternal lord Krsna got up from the bed of roses and woke up his beloved also.
He cleaned her mouth a the piece of cloth.
Thereafter Madhusudana spoke to Radha peaceful and sweet words.
w 3rR^i(cn:ii'){ii Krsna said- O goddess of divine dance, O goddess who cuts pleasant jokes, you wait here for a moment in the dancing hall, thereafter you can move to Vmdavana or Vraja. You are the great goddess of the divine dance therefore moving to the Rdsamandala to perform the divine dance for a moment as the god of the village remains in every village, similarly you first go with cowherdesses to the Candana-vana and then for a moment you move on to the Campavana and stay there. O beautiful one, for a moment I shall go to my abode where I have to attend to an important work. Therefore, O lady of my life, you leave me gladly for a moment.
Because you happen to be the goddess of my life and my life always remains with you, O dear one, where can a person live without the life.
My mind always remains attracted towards you, you are my worldly pleasure and no one is dearer to me than you. You are dearer than Siva.
O chaste lady, this is true that Siva happens to be my life but you happen to be dearer to me than my life. Thus speaking lord Krsna who is all knowledgeable, all competent, soul of all, the protector and is the lord who does good to everyone embracing Radhika got ready to leave.
Goddess Radhika, finding the lord getting ready to go, spoke with a sad mind, Radhika said- O lord, O my dear husband, you are the best among those who are loved by me, O lord Krsna, you do not go to Vraja. O lord of my life presently I find that your mind is disturbed, therefore in case you leave at the moment, my fortune and love would also depart.
Therefore throwing me in the vast and deep ocean of grief, where are you going? I am getting upset because of separation. I am quite humble and I take refuge in you.
In case you leave then I will not go back to my house. I shall go to some forest, reciting the name of Krsna.
Otherwise I shall not go to the forest but I shall drown myself in the ocean of love and getting desirous of you I shall end my life.
As the light the soul, the moon and the sun remain together similarly how could you leave when you are entangled with me with the comer of my costumes?.
O lord of the down-trodden, in case you leave at the moment disappointing me then it would not be proper for you to leave a humble person like me who has taken refuge in you.
The one whose feet are adored always by Brahma, Visnu and Siva, he is taking to the form
Chapter-aligned complete witnesses. Sanskrit Wikisource revision 122398 (2017-09-17T13:52:08Z); Shanti Lal Nagar English scan pages n1338–n1339: https://archive.org/details/brahma-vaivarta-purana-all-four-kandas-english-translation/page/n1338/mode/1up. The historic English OCR transcription is lightly normalized; no verse-by-verse alignment is asserted.